Mafia: The City of Lost Heaven (2002)

Kdysi dávno, v dobách legendární herní konzole Sony PlayStation II, se na obrazovkách našich herních počítačů objevila jedna velice zajímavá a ve své době i vcelku unikátní hra. Dodnes na ní řada hráčů prostě nedá dopustit a vzpomínají na ní dokonce i lidé, kteří s hrami jinak nemají nic společného. Získala si je totiž svou filmovou kvalitou, dobrým vyprávěním povedeného příběhu a v neposlední řadě i kvalitním českým dabingem. V této recenzi se podíváme na to, jak se původní hra hraje dnes a jak zestárly její mechaniky.

Řeč je o první Mafii, o našem herním klenotu, který v srdcích mnoha hráčů zůstane navždy nepřekonán. Nakonec, pro mnoho hráčů to byl zcela zásadní titul. Mafia vyšla koncem roku 2002, já jsem zrovna dostal svůj první počítač, no a tak bylo o mém dalším počínání vcelku jasně rozhodnuto. V průběhu roku 2004 se ji nakonec dočkali i hráči na konzolích PlayStation II a na původním Xboxu. V našich končinách se ale nejvíce rozšířila PC verze, což je jedině dobře, protože je zdaleka nejlepší. Konzolové verze totiž musely být, vzhledem k nižšímu výkonu tehdejších konzolí, značně upraveny. A změny byly vcelku zásadní. Byl upraven počet chodců na ulici, snížila se kvalita textur a také modelů. Byla snížena dohlednost, počet policejních hlídek, hustota dopravy, a byl bohužel upraven i jízdní model, který jsme na PC měli opravdu rádi. Mafia: The City of Lost Heaven, jak zní její celý název, se věnuje příběhu taxikáře jménem Tommy Angelo.

Tommy se zvláštní shodou okolností setká se dvěma prchajícími mafiány, což mu nakonec převrátí život vzhůru nohama. Pomůže jim a nakonec jim i zachrání život. Vlivem této podivné události se po čase stane důležitým členem této rodiny. Hra přitom popisuje poměrně komplikovaný a postupně se měnící vztah Toma Angela k této mafiánské rodině, do té doby nevídaným způsobem. Celý příběh je navíc vyprávěn Tomem retrospektivně ve chvíli, kdy dojde na nejhorší, a tak nutně potřebuje pomoc policie. Vyprávění na mě ale působí dost rozpolceně. Tom nutně potřebuje pomoc, ale na druhou stranu jde vidět, že se mu jeho způsob života dost líbil, a je mu spíš líto, že si to nakonec zkazil. Mafia se odehrává ve smyšleném americkém městě Lost Heaven. Podíváme se přitom do třicátých let dvacátého století. Město patří rozlohou spíše mezi ty menší, ale na druhou stranu je perfektně navržené. Byla dokonce doba, kdy jsem ho znal zpaměti.

Mafie dokáže krásně vtáhnout do děje i po všech těch letech. Pomáhá tomu hlavně kvalitní vyprávění příběhu, dobře napsané postavy, moc pěkné město, zajímavé mise, a nezapomenutelný český dabing.

Pocit z města je velice příjemný, a i když je vidět, že nejde o nejnovější hru, nemám tu pocit stísněnosti. Naopak, město působí přirozeně a hlavně živě. Samozřejmě dnes už jsou městské hry zase trochu dál. Námětem pro hru se stal hlavně film Goodfellas, ale samozřejmě i řada dalších filmů s touto tématikou. Nakonec, za dabingem anglické verze stojí herci z mafiánského seriálu Rodina Sopránů. U nás se prosadila díky povedenému českému dabingu. Jeho zásluhou se hra dostala k mnohem více lidem. Dokonce je pro mnoho z nich jednou z mála her, kterou v životě hráli, a to jenom díky tomu, že hře perfektně rozuměli. Po městě se pohybujeme většinou v krásných dobových automobilech, na které je tu na štěstí kladen fakt velký důraz. Je jich ve hře celkem 70 a jsou přidávány zcela přirozeně v rámci příběhu. Jednotlivé automobily dostáváme většinou přímo před misí a místní mechanik Ralph nám pěkně ukáže, jak daný typ můžeme ukrást.

Některé lepší automobily zase můžeme získat jen v několika vedlejších misích, které jsou docela zajímavé a stojí za to se jim věnovat. Nutno dodat, že auta mají opravdu skvělý jízdní model, a také slušný model poškození. Můžeme si dokonce i sami řadit, což nakonec fakt doporučuji a navíc nám může dojít i benzín. Tady je důležité slovo může, protože během kampaně se Vám to jen tak nestane, pokud Vám tedy někdo rovnou neprostřelí nádrž. Nicméně, pokud zajedete k benzínové pumpě, obsluha Vám skutečně natankuje. Je to drobný detail, kterého si někdo ani nemusí všimnout, ale je to tam. Automobily pak byly vytvořeny podle skutečných předloh. Nakonec ale tvůrci nezískali potřebné licence, a tak museli být přejmenovány. Nejspíš poznáte oblíbený Ford pod názvem Bolt, Chevrolet se přejmenoval na Schubert, no a tak podobně. Skvěle zpracovaná je také policie, a to dokonce tak dobře, že to v jiných hrách do dnes nemá obdoby.

Technicky je původní Mafia velice pružná a dokáže bez problémů běžet i v moderním 4K rozlišení při plynulých 60 FPS. Je ale lepší jí trochu doladit mody, které upraví umístění kamery a doplní moc pěkný HD interface.

Za drobné přestupky jako je překročení rychlosti, jízda na červenou, nebo menší dopravní nehody hrozí pouze drobná pokuta. Stačí tedy zastavit, zaplatit, no a vše je vyřešeno. To se dá opakovat pouze třikrát za sebou. Tím je tak trochu naznačen jistý ekonomický model, kterého jsme se ale nakonec nedočkali. Funguje tu přitom jednoduchý ale zato skvělý systém. Pokud něco spácháte, ví o tom logicky jen ten policista, co přestupek přímo viděl. Policisté mohou informovat ostatní, ale to nějakou chvilku trvá, a tak se můžete onoho policisty zbavit, čímž se vyhnete pronásledování. Policisté totiž nemají vysílačky, a tak běží k nejbližší telefonní budce. A to je naše šance. Budku můžeme zničit, no a nebo se můžeme zbavit samotného policisty. Samozřejmě, trochu jiný je to u policistů jedoucích v autě, kteří mohou ostatní alarmovat rovnou. V dalších dílech už policie nebyla zdaleka tak přísná. Mafia se tímto dost lišila od GTA a mělo to své kouzlo.

Na hře se mi moc líbí, na jaká místa nás mise zavedou. Je to různorodé a velmi zajímavé. Hra tím získává jistou autentičnost. Poznáme celé město a máme dojem, že to v něm prostě žije. Hratelnost je na velmi slušné úrovni i na dnešní poměry. Přestřelky jsou náročné a naštěstí i velmi zábavné. Koukněme se ale na herní mechaniky, které už od roku 2002 trochu zestárly a dnešního hráče už patrně moc nepotěší. V prvé řadě tu docela chybí jakýkoli systém krytí za překážky a poměrně nešťastně je řešen i systém ukládání hry. Kombinace těchto faktorů Vám dokáže zatopit. Legendární mise jako je třeba nadzemní garáž, a nebo vcelku těžká závěrečná mise, jsou kvůli tomu velmi náročné, a to zejména proto, že je bohužel celé musíte projít vkuse na jeden zátah… To je z dnešního hlediska poměrně otravné a zbytečné. Procházet všechna patra garáže desetkrát aby dole vždycky dostali Paulího je prostě děs… Parťákům se navíc nedá velet.

Mafia není dokonalá. Moc často se neukládá, moc se nevyléčíte, parťáci se staví do rány nejen nepřátelům ale i Vám, a obtížnost je dosti nevyvážená. Nic z toho Vám ale nezabrání si tuto legendu užít.

Bylo by skoro jednodušší je nechat počkat nahoře, když se v jednom kuse staví nepřátelům do rány. Co je ale ještě horší? Že se celkem pravidelně staví do rány i mě. Abyste mě špatně nepochopili, náročnost hry a těžké souboje jsou v pořádku, jen to neustálé opakování je otravné. V roce 2002 nebylo zvykem ani automatické doplňování zdraví. Ve většině her jsme tak hledali lékárničky. Tady také na nějakou lékárničku sem tam narazíme, ale je jich strašně málo. To v kombinaci s delšími misemi, bez možnosti uložení dělá své. Rozhodně ale nejde o moc těžkou hru. Spíš jsem se setkal s jistou nevyvážeností obtížnosti. Většinou hry prolétnete bez problémů, ale pak se najdou momenty, které budete opakovat stále dokola. K dokončení příběhu budete potřebovat zhruba 16 hodin, což už je fakt slušná dávka fajn zábavy. Atmosféra ke konci hry dost houstne a není to žádná nastavovaná kaše. Naopak, jakoby toho hra chtěla říct mnohem víc.

To je v této branži osvěžující zjištění. Po dohrání kampaně se můžeme pustit do Volné jízdy, kde se dá projíždět po městě nebo venkově, a přitom zabíjet mafiány. Ta se odemyká postupně, podle toho jak daleko se hráči v kampani dostanou. Po dokončení hlavního příběhu se zpřístupní Extrémní jízda. Tam za plnění bláznivých úkolů získáváme speciální super rychlé automobily. V Mafii také najdeme skvěle vybraný dobový soundtrack. Tedy vlastně ne, teď už nenajdeme. Minimálně pokud budeme mluvit o Steam verzi. Licence na tyto písničky totiž vypršely, a tak se Mafia do prodeje vrátila bez hudby. To se dá zvrátit jen pomocí neoficiální modifikace, nebo samozřejmě instalací původní hry z CD. Najdeme zde známé skladby od hudebníků jako je Louis Armstrong, Lonnie Johnson a dalších. Z pohledu grafiky jde o naprostý skvost. Hra sice vyšla už v roce 2002, ale stále vypadá moc pěkně. Samozřejmě poznáte, že jde o poněkud starší kousek, ale oproti řadě jiných her z dané doby je Mafia překvapivě pružná. Například jí není problém rozjet v ultra jemném 4K rozlišení při 60 FPS.

Pohled profesionálů z Retro Nation:

Recenzované hry ze série Mafia:

Jak se Vám recenzovaná hra líbila? Podělte se o svůj názor, nebo vzpomínky s ostatními v diskuzi, pod touto recenzí. Nesouhlasíte s uděleným hodnocením? Nic se neděje, právě proto tu máme i hodnocení čtenářů.

Pokud se Vám naše články a recenze líbí, prosíme Vás o podporu a odběr na naší stránce na Facebooku, případně na Twitteru. Jsme zatím malý herní projekt, a tak nám každý jeden odběr hodně pomůže. Je to pro nás důležité nejen jako skvělá morální podpora, ale také pro web samotný. Rádi bychom totiž kolem našeho webu postavili fajn herní komunitu, tak jak tomu bývalo na herních webech kdysi dávno. Děkujeme za Vaši podporu.